27. října 2009 v 0:50 | Admin-čan
|
něco co nikam nepatří
hey, po hodně hodně hodně dlouhý době zase píšu do jiný rubriky!! vidíte? :)
a až na to /because of you/ nemůžu říct, že bych depkařila nějak moc...
ani nechápu, proč mě to tak vzalo. to se to do mě tak moc zakořenilo? pořád mě to všechno tak moc bolí, že se přes to nědokážu přenýst...?
páni. jestli to tak je...tak mi to doopravdy zničilo celej život...i po takovejch letech? po tolika věcech...po tom všem se ještě cítím jako malá holčička, plakající sama v noci v kuchyni... potichounku vzlyká, když slyší to, na co si za deset let vzpomene - a den za dnem to raději v sobě dusí. teď se to celý vrátilo...jako bumerang. před svejma dluhama prostě neutečete. nikdy.
můj poslední dotaz ještě, než se pustíme do článku.
je TOHLE ten důvod proč? proč musím být pořád tak sama? protože se nedokážu srovnat s minulostí? pokud ano, měla kelly pravdu...
"I watched you die, I heart you cry every night in your sleep...I was so young, you should have known better than to lean on me..! You never thought of anyone else, you just saw your pain...and now I cry in the middle of the night, for the same damn thing...
Because of you, I never stray too far from the sidewalk...because of you I learned to play on the safe side so I dont get hurt, because of you I try my hardest just to forget everything...because of you I dunno how to let anyone else in...because of you I'm ashamed of my life, because its empty - because of you I am afraid..."
Ne, jen poznatek mi dovolte, prosím.
Vidíte to tam? vidíte tam, jak moc to sedí? (dodatek: modrá barva je to, co se týká mě.)
...
